Indigové děti - nová generace dětí

Indigové děti - nová generace dětí

Siegfried Woitinas

          Autor zažil při své výzkumné a pedagogické praxi rozmanité nové generace dětí. Rozlišuje jejich zvláštní skupiny a uvádí, jak k nim přistupovat. Kniha obsahuje důrazný apel na změnu výchovných a vzdělávacích principů. Více rozvíjet talent dětí, nežli pohé procvičování paměti. Opírá se o poznatky Rudolfa Steinera v souvislosti s waldorfskou pedagogikou.

           ukázka ze stran 51-53:

           Co můžeme dělat? Tak popisuje Tappe uvedené čtyři typy. Následně doporučuje rodičům, jak se mohou chovat zvláště k velmi sebevědomým a nebojácným dětem, když tyto umíněně a za každou cenu chtějí něco dělat: "Nuže, vysvětli mi přece jednou, proč to chceš dělat. Pojď, posadíme se tady a pohovoříme si o tom. Co myslíš, že se stane, když to uděláš?" Proberme si to s ním: "Co myslíš, že se bude dít, když to uděláš?" Když vám potom dítě řekne, co se podle jeho názoru stane, zeptejte se: "Jak by ses s tím vypořádal?" Až by vám potom dítě řeklo, jak by na to reagovalo, musíte ty malé "indigány" přivést tak daleko, aby to udělali, jinak ve hře nebudou spolupracovat. Od okamžiku, kdy děti začnou mluvit, mluvte s nimi zcela otevřeně. Přiveďte je k tomu, aby si o věci promluvily. Ale ne shora, protože ony nerespektují člověka jen proto, že je starší! Tento respekt si musí dospělí teprve získat. Prostě dětem naslouchejte. Následujte svůj instinkt a pokuste se přestat být autoritativní osobou. Nechejte si od dětí říci, co potřebují, a vysvětlete jim potom, proč jim to nemůžete dát, nebo proč je v pořádku, že to dostanou. A nevyžaduje to opravdu nic jiného než naslouchat, to je vše. Tito "indigos" jsou velmi otevření. Ale na jiném místě říká: "Jedno je však naprosto důležité: buďte důslední ve vašem vlastním chování!" Také stále se vracející situace vlastního zoufalství, jako reakce na jejich neobvyklé chování provázená emociálním zvoláním "Co s tebou mám vůbec dělat?", ničemu nepomůže. Otázka musí být postavena existenciálně s očekáváním opravdové odpovědi: "Řekni mi, co s tebou mám dělat?" Dítě musí mít potom možnost uvažovat; snad bychom měli podrobněji popsat situaci a vlastní rozpoložení či zoufalství. Nepřijde-li pak odpověď, pomůžeme si dvěma nebo třemi návrhy. To přivede jejich blokovanou vůli do pohybu, neboť chtějí spolurozhodovat. Když postřehnou, že činnost jejich já je vyzvána k rozhodnutí, stanou se přístupnými a snad jejich návrhy přinesou pro jednání s nimi samými řešení, která vzniknou až při rozhovoru. Mnozí rodiče se obracejí s modlitbou k andělovi dítěte, zatímco si pokud možno obrazně představují, jak svojí zářící, zlatobílou postavou zahaluje dítě jako ochránce a přináší mu posilující a pomáhající síly. Také modlitba s dítětem, pokud je ještě malé, patří k těmto druhům pomoci.

 Stran: 169

Vydal: Fabula

Rok: 2004

Překlad: Rudolf Prix