Astrologické Slunce

Liz Greeneová

 

            

Další z řady seminárních přednášek konaných v londýnském Středisku pro psychologickou astrologii.

LIZ GREENEOVÁ se ve svém výkladu astrologického významu Slunce opírá především o Apollóna jako nositele Slunce v řecké mytologii.

Zabývá se jeho jednotlivými rysy a vlastnostmi a na vybraných příkladech ukazuje, jak se projevují v postaveních Slunce v horoskopech našich současníků. Přitom se soustřeďuje hlavně na aspekty Slunce s vnějšími planetami – Plutem, Neptunem a Uranem.

Autorka se dále zabývá otázkou, jak souvisí sluneční problematika odrážející se v postavení Slunce s takovými krizovými jevy současnosti, jako je narcismus, snižující se význam otce v dnešní rodině, vliv vnitřních a vnějších zábran v procesu seberealizace, perfekcionismus a závist. V rámci dosavadní publikační činnosti Liz Greeneové je Astrologie Slunce významná tím, že z ní jasně vysvítá autorčino pojetí astrologie. Je to astrologie založená na tradičním modelu řeckého polyteismu, v němž ovšem ústřední místo zaujímá Apollón jakožto nositel slunečního světla vědomí, tvořivosti a individuální seberealizace; a to i v případech, kdy jde o službu širší kolektivitě. Ženský prvek se apollinského tvůrčího procesu účastní skrze spolupůsobení Mús, delfské Pythie a skrze údajnou androgynní povahu samého Apollóna. Podle názoru autorky odpovídá Slunce v rámci astrologické symboliky středu lidské osobnosti. Proto lze co nejúplnějším rozvinutím všech dispozic spojovaných se Sluncem čelit šířící se endemii narcismu v současné společnosti. Knihu L. Greeneové lze doporučit nejen astrologům, ale také těm, kdo se zajímají o psychologii dnešního sekularizovaného člověka, o symbolický výklad světa a o antickou mytologii.

Knihu lze doporučit jako skvělou ukázku současného astropsychologického výkladu solární tematiky.

 

 

 

Několik výňatků z připravované knihy:

 

 

Ačkoli první poznatky, které získá posluchač astrologického kursu, se vztahují ke Slunci, a první seznámení laika s astrologií se týkají postavení Slunce v jeho nativním horoskopu, o němž se dočítá v nějakém populárním časopise, přesto si myslím, že naše znalosti o tomto základním faktoru každého horoskopu  jsou zcela nedostatečné. Zvykli jsme si používat takové pojmy, jako je například „sebevýraz“ nebo „individualita“, a to právě ve vztahu ke Slunci, ale já si dovolím pochybovat o tom, zda jim opravdu rozumíme. Ačkoli každá astrologická učebnice začíná kapitolou o Slunci, jde o krajně nejasný a složitý symbol. Často mám pocit, že se nám snad nikdy nepodaří proniknout k nejhlubším dimenzím toho, co Slunce znamená (ačkoli vhodnější metaforou by možná byly dimenze nejvyšší), ať už čteme nebo říkáme o Slunci cokoli. Vcelku se dá říct, že symbolika Slunce představuje množství nejrůznějších dimenzí a významů, jak to ostatně bude patrné z výčtu mytologických příkladů, o nichž dnes budeme hovořit.

 

 

 

 

……………………

 

 

 

Je paradoxní, že Slunce v 11. a 12. domě je nuceno rozvíjet svou individualitu, a přitom zůstat otevřené vůči podnětům ze strany kolektivity. Totéž dělá i Slunce v 8. domě. Smysl pro vlastní individualitu se rozvíjí skrze to, co je kolektivní. Ve všech těchto domech vládnou vnější planety, které symbolizují kolektivní energie nepřátelské ve vztahu ke Slunci. Jestliže je Slunce v některém z těchto domů nebo je aspektováno Uranem, Neptunem či Plutem, je dotyčný nucen se vyrovnat s tímto paradoxem. Vyžádá si obvykle hodně času, než se mu podaří najít přijatelný kompromis, takže není radno to uspěchat. Pro Slunce je obtížné vzdát se pocitu jedinečnosti. Když čelí prostředí 8. domu, je nuceno se vzdát pocitu individuální moci. Moc sice znovu získá, ale jen tak, že se na ní pouze podílí. Když je Slunce v 11. domě, musí se rozloučit s pocitem individuální jedinečnosti. Ale může ji znovu získat prostřednictvím služby v zájmu nějaké sociální skupiny. Slunce ve 12. domě se musí vzdát myšlenky na svůj individuální osud, ale může ji znovu získat uvědomováním si kontinuálního historického dění a jednoty všeho živého.

 

 

 

……………………

 

 

Je mnoho různých druhů deprese a mnoho různých klinických způsobů, jak je definovat a diagnostikovat. Je zvláštní druh deprese, při níž má člověk pocit, že je prázdný a neskutečný. Zdá se mu, že neexistuje, a dokud mu ostatní lidé stále znovu nepřipomínají, že je skutečný, má hrozný pocit, že padá do bezedné propasti. V takovém případě se mu život jeví jako naprosto nesmyslný. To je stav, který může souviset s tím, že se dotyčnému nepodařilo dát zazářit svému Slunci. Jestliže má pocit, že není skutečný, musí svou skutečnost prožívat skrze sebezrcadlení v druhých lidech. To může vést k mnoha poruchám osobnosti, a to zejména proto, že dotyčný je krajní měrou závislý na tom, zda ho druzí mají rádi a přitakají mu. Tento psychologický problém se označuje jako narcismus. Narcistické zranění znamená, že dotyčný postrádá pocit nezávislého Já.

 

Slunce ve vybraných znameních, domech a aspektech

 

 

 

 

 

 

Z angl. orig.

Apollo´s Chariot (The

Meaningof Astrological

Sun), CPA Press,

přel. R. Starý,

184 s., brož.,

4 horoskopy, 1 schéma