DIOCHI - Maytenus ilicifolia

Maytenus ilicifolia – zelený poklad z Jižní Ameriky

„Bůh je nejlepší doktor a příroda je ta nejlepší lékárna“ – není jiného sloganu, který by lépe vystihoval spojení mezi místními lidmi a přírodními zdroji v Jižní Americe, především v návaznosti na rostlinné produkty tradičně užívané v lidovém léčitelství. V této oblasti lidé znají účinky léčivých rostlin již po tisíciletí, přičemž i v současnosti hraje řada tradičně využívaných druhů rozhodující roli v péči o zdraví zdejší populace. Tento článek představuje jednu z oblíbených jihoamerických léčivých rostlin, která si získává čím dál větší oblibu po celém světě a samozřejmě také u nás.

Botanická charakteristika

Maytenus ilicifolia Mart. ex Reissek (synonyma Celastrus ilicinus, Gymnosporia ilicinaMaytenus ilicina) z čeledi jesencovitých (Celastraceae) je keřovitý stálezelený strom dorůstající výšky až 5 metrů, pocházející z Jižní Ameriky, kde jej můžeme nalézt rostoucí přirozeně v lesích a na rozsáhlých travnatých plochách jižní Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Argentiny. Rostlina má jednoduché střídavé lysé kožovité listy s typickými odstávajícími trny na okrajích. Květy jsou oboupohlavné, ve žlutozelených květenstvích. Plody, kterými jsou jedno- až čtyřsemenné tobolky oranžové barvy, bývají velmi často oblíbenou pochoutkou ptáků. Pro svůj atraktivní vzhled připomínající cesmínu je M. ilicifolia často vysazován ve venkovských zahradách a městských parcích.

Použití v tradiční medicíně

Léčebné účinky M. ilicifolia objevili jako první indiáni kmene Guarani, původní obyvatelé jižní časti Brazílie a Paraguaye.

V Brazílii se připravuje z listů odvar k léčbě vředů, chronické gastritidy a dyspepsie (poruchy trávení). Externě lze použít takto připravený odvar k ošetření hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty, na vyrážky a také při léčbě některých forem rakoviny kůže. V argentinské lidové medicíně slouží nálev z listů při astmatu, infekcích dýchacích nebo močových cest, průjmech a k vyvolání menstruace. Běžně se také užívá jako podpůrný lék při anemii, poruchách funkce jater, k mírnění bolestí, při kolikách, k čištění krve a celkové detoxikaci organismu. V Paraguayi je oblíben ženami coby přírodní antikoncepce, k úpravě menstruačního cyklu a také při návalech v přechodu. Vysoký obsah fytohormonů ovlivňuje celý hormonální systém, upravuje činnost hormonálních žláz (hypofýza, epifýza, štítná žláza, nadledvinky a vaječníky) a díky tomu do značné míry snižuje riziko osteoporózy, především u žen v období menopauzy. Úspěšně se také používá při léčbě akné a je častou složkou kosmetických prostředků. Působí jednak antimikrobiálně, tím, že zpomaluje růst bakterií způsobujících akné (Propionibacterium acne), dále protizánětlivě a také díky ovlivnění hormonálního systému a zlepšení činnosti ledvin a jater.

M. ilicifolia je stejně jako další zástupci tohoto rodu oblíben též při léčbě artritidy a revmatismu. Díky obsahu účinných látek pomáhá z těla vypuzovat kyselinu močovou, čímž přispívá k léčbě dny. Lidé z indiánského kmene Graminha vyvařují malé kousky kůry ve dvou litrech vody po dobu, než se objem zmenší až na jeden litr. Takový odvar se pak pije třikrát denně více než jeden týden nebo se přikládá zevně na postižená místa. Pije se také při zánětu žil, zevně pak k oplachování při bércových vředech. Lze ho použít při léčbě hypertenze, jelikož má vazodilatační účinky a napomáhá rozšiřovat cévy. Obecně je M. ilicifolia považován za výborný prostředek k posílení celého organismu a místní léčitelé (curanderos) ho využívají jako celkový posilovač imunity.

Obsahové látky a jejich účinky

Vzhledem k veliké oblíbenosti M. ilicifolia v tradiční medicíně byla tato rostlina poměrně detailně studována již od 60. let minulého století, zejména pro své protinádorové účinky. Je zdrojem tzv. maytansinoidů, které jsou obsaženy v listech, kůře a kořenech. Tyto látky (především maytansin a maytenin) jsou přímo zodpovědné za protinádorový účinek, což bylo potvrzeno v řadě klinických studií. Jejich deriváty jsou dnes součástí některých chemoterapeutik. V 70. letech byl v USA maytenin úspěšně testován na pacientech s některými typy lymfomů, nádorů vaječníků a kožních nádorových onemocnění. Cangoriny (terpenické látky) obsažené v listech také prokázaly protinádorovou aktivitu již v malých dávkách. Zejména účinné jsou při léčbě leukemie a rakoviny kůže.

Nejoblíbenějším použitím M. ilicifolia v lidové medicíně je stále léčba zažívacích potíží a žaludečních vředů. Silné terapeutické účinky byly potvrzeny v roce 1991 studií, která uvádí, že už pouhý odvar z listů je stejně účinný jako léky používané v té době při léčbě vředů (ranitidin a cimetidin). Stejná studie ukázala, že M. ilicifolia způsobuje zvýšení objemu a pH žaludečních šťáv, čímž brání překyselení žaludku. Díky obsahu silně antimikrobiálních látek je ideální k boji proti Heliobacter pylori, který je spojován, vedle disbalance pH, s výskytem žaludečních vředů.

K dalším testovaným biologicky aktivním látkám patří celastrol, jenž má protizánětlivé účinky (léčba artritidy), zlepšuje paměť, proces učení, psychomotorickou aktivitu a je účinný při léčbě neurodegenerativních onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba. Dále má tato látka zřejmě vliv na pohyblivost a množství spermií, což potvrzuje její použití coby mužské antikoncepce. Celastrol je také účinným antioxidantem (15krát silnější antiperoxidázový efekt než vitamin E), díky vychytávání volných radikálů celkově zpomaluje stárnutí buněk, a dá se tedy považovat za jakýsi „elixír mládí“. Naproti tomu friedelin je zodpovědný za antimikrobiální účinek, inhibuje jak běžné patogenní grampozitivní bakterie, tak i odolnější gramnegativní bakterie zodpovědné za infekční onemocnění (například Vibrio parahaemolyticus nebo Pseudomonas aeruginosa). Rostlina má také antivirální vlastnosti, omezuje množení virů, které stojí v pozadí některých rakovin, a zároveň napomáhá ochraňovat DNA buněk před volnými radikály. Kyselina salaspermová je aktivní dokonce i proti viru HIV.

Uvedené výsledky potvrzuje i studie provedená týmem autorů tohoto článku v laboratořích Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze. Antimikrobiální a antioxidační aktivita rostliny (Maytenus ilicifolia – čaj, přípravek firmy Diochi) byla potvrzena sérií screeningových in vitro testů. Etanolový extrakt získaný macerací z listů působí na široké spektrum potenciálně patogenních mikroorganismů způsobujících infekční onemocnění cest dýchacích, trávicího traktu, močového ústrojí a kůže. V rámci této studie bylo dále prokázáno, že antimikrobiální účinky M. ilicifolia několikanásobně převyšují aktivitu řady českých léčivých rostlin. Antioxidační působení je srovnatelné s rozmarýnem, známým a běžně používaným v potravinářství pro obsah silných antioxidantů (např. kyselina rozmarýnová).

V místě svého původu se listy M. ilicifolia často míchají s  listy cesmíny paraguayské (Ilex paraguariensis ) bohatými na kofein. Výsledná směs se používá k přípravě čaje, který indiáni Guarani užívali po celá staletí a s kterým se setkali již v 16. století první dobyvatelé z Evropy. Dnes je tento nápoj na jihu Brazílie oblíbenější než káva a lidé ho pravidelně konzumují v poměrně velkém množství, což dokládá jeho zdravotní nezávadnost. Testy toxicity z let 1978 a 1991 prokázaly bezpečnost používání extraktů z rostliny in vitro i in vivo. Vysoké dávky (kvůli obsahu fytohormonů) však nelze doporučit v době těhotenství nebo při plánování rodičovství.

Produkce a sběr

Kolem 90 % listů M. ilicifolia se získává přímo z volné přírody. Tradičně se sklízejí na podzim, kdy je koncentrace účinných látek v rostlině nejvyšší. Na základě místních znalostí o pěstování tohoto druhu v jeho přirozeném prostředí ulamují sběrači pouze malé větvičky namísto odřezávání zralých, což by rostlinu oslabilo v růstu. Stejně tak sběr listů z jedné rostliny jedenkrát za dva roky umožňuje větvičkám znovu nasadit květy a nést plody. Takový postup sklizně zaručuje produkci semen a regeneraci rostliny.

Mezinárodní obchod s M. ilicifolia do zemí, jako je Japonsko a USA, zaznamenal boom v osmdesátých letech, těsně po rozsáhlé sérii studií dokumentujících léčebné hodnoty této rostliny. Během let devadesátých se pak trh s těmito produkty stabilizoval a rozšířil také do Evropy.

 

Maytenus ilicifolia Mart. ex Reissek Čeleď: Jesencovité (Celastraceae) Synonyma:Celastrus ilicinus, Gymnosporia ilicina, Maytenus ilicina Místní názvy: Espinheira santa, cancerosa, maiteno, limaosinho Původ a rozšíření: Brazílie, Paraguay, Uruguay, Argentina Používaná část: list, kůra, kořen Způsob přípravy: nálev, odvar Tradiční použití: poruchy zažívacího traktu (žaludeční vředy, překyselení žaludku, gastritis, dyspepsie, Crohnova nemoc), rakovina (melanom, lymfom, leukemie, adenokarcinom, nádory vaječníků), úprava menstruačního cyklu, antikoncepce, menopauza, úprava hormonálního systému, Alzheimerova choroba, zánětlivá onemocnění, revmatismus, artritida, osteoporóza, infekční onemocnění dýchacích cest, zažívacího traktu, močových cest, kůže, astma, anemie, jako analgetikum, vazodilatant, detoxikant, antioxidant, při poruchách funkce jater a ledvin, hypertenzi Obsahové látky: celastrol, cangoriny, cargorinin, cangorosin, friedelin, gallokatechiny, ilicifolin, kaempferol, kvercetin, kvercitrin, maytansin, maytanprin, maytenin, pristimerin, kyselina salaspermová, β-sitosterol, tingenon.

 

 

 

Mgr. Blanka Svobodová, doc. Ing. Ladislav Kokoška, Ph.D.

Katedra tropických a subtropických plodin a agrolesnictví, Institut tropů a subtropů, Česká zemědělská univerzita v Praze

"Odborné zpracování na základě vědeckého výzkumu"